Hutka versus Nohavica...

Dva příběhy s podobným začátkem a rozdílným pokračováním. Dva osudy, dvě morálky.

Jarek získal bezmeznou důvěru tehdejší mládeže. Na rozdíl od těch, kteří mu důvěřovali, dobře věděl, jak moc je spojený s STB a co se o něm a o těch, kteří mu důvěřují, STB dozvídá. Přesto jezdil po klubech a tam se tvářil jako statečný nepřítel režimu. Za tento přístup dostal odměnu v podobě vydané dlouhohrající desky a několika stovek tisíc korun. To byla v té době částka, za kterou jste koupili dům.

Jarda také vydal dlouhohrající desku. Také to na něj zkoušeli jako na Jarka. Místo spolupráce Jarda podepsal Chartu 77 a deska místo na pulty šla do stoupy.

Jarda v té době býval velkou hvězdou. Na jeho vystoupení s Radimem Hladíkem na letním festivalu v Pezinoku si dodnes mnozí pamatují jako na vrchol celé akce.

Na Jardovi i na Jarkovi chtěl režim úplatek za to, že jim dovolí vydat desku a vydělat peníze. Každý z nich si vybral jinou cestu. My, kteří jsme tuto volbu neměli, nemáme právo soudit. Pan Jaroslav Hutka toto právo má.

Pan Jaromír Nohavica by měl těm, u kterých kdysi získal důvěru, že neváhali jezdit na jeho vystoupení či tato vystoupení organizovat bez ohledu na důsledky, které jim účast či organizace podobných akcí mohla způsobit ve škole či zaměstnání, cosi vysvětlit.

Měl na to sedmnáct let. Během té doby vždy pouze reagoval na to, co na něj prasklo. Úžasnou šanci měl na prestižním letním festivalu v Trutnově. Mohl o tom vyprávět na hlavním pódiu v tom nejlepším čase. Raději nepřijel...