Ještě volba prezidenta: Jak to vidí ten, který má právo hodnotit

Většina z nás to viděla. Většina z nás raději zapomíná. Někteří se dokonce snaží tvrdit, že to bylo normální, že to tak v demokracii chodí.

Naštěstí si to nemyslí všichni. Toto je hlas člověka s ohromným morálním kreditem. Jaký morální kredit mají ti, ke kterým promlouvá? 

12.02.2008 - Jakub Čermín - Názory - str. 11

V českém parlamentu se setkáváme s ďáblem

V květnu mi bude (dá-li pánbůh) 91 let. Patřím k lidem, kteří se v průběhu neradostných dějin této země stali vězni dvou totalitních režimů. Strávil jsem tři roky v koncentračním táboře a dalších šest let v komunistických lágrech, další léta jsem byl coby vysokoškolsky vzdělaný člověk přinucen pracovat toliko v pomocných dělnických povoláních. Nebyl jsem sám takto postižen. Byly nás statisíce.

 

Když jsem v pátek a v sobotu sledoval skandální dění na Pražském hradě, se slzami v očích jsem se ptal své dcery - pro koho jsme ty oběti přinesli? Mělo to vůbec smysl? Mizerné divadlo, na které by si nikdo dobrovolně vstupenky nekoupil, a přesto musí přispívat hercům na jejich nadstandardní platy a jiné výhody, které sám nemá, neměl a ani nežádal.

 

Kolik zášti, nenávisti, kolik špíny, nactiutrhání, hlouposti a lidské nadutosti a malosti jsme byli nuceni zhlédnout ode všech přítomných aktérů při vědomí, že pokud by se situace obrátila, druhá strana by bez uzardění přejala argumentaci strany první a strana první by totéž udělala s argumentací či se způsobem jednání strany druhé.

Za to jsme nebojovali Ano, plakal jsem. Plakal jsem nad svým ztraceným životem, nad svou marnou obětí, nad životy a oběťmi svých přátel a kamarádů, nad námi všemi, kteří jsme byť jen na okamžik uvěřili, že ti, pro které jsme se obětovali, budou mít při vedení tohoto státu na mysli jeho blaho, jeho rozkvět, jeho lepší příští, nikoli své partikulární zájmy, zákulisní boj, intriky a zradu. Za to jsme nebojovali.

 

Při nedělním kázání v kostele, kam chodím, řekl kněz toto: Řečtina zná dva výrazy: symballein - to je sjednocovat a diaballein - to je rozdělovat. Ze slova diaballein je odvozeno slovo diabolos, to je v překladu ďábel. Jiný výraz pro ďábla je satan. A zpětný překlad slova satan je sok. V té chvíli jsem si uvědomil, s kým máme tu čest v českém parlamentu. Se zlem - ďáblem v té nejčistší podobě. Se zosobněným sobectvím, touhou po výjimečnosti, s bezostyšností při prosazování vlastních zájmů, s bezohledností ke druhému.

 

Zlu je třeba se postavit čelem - to jsem dělal celý život. Nechci se tomu zpronevěřit ani na konci svého života. Proto vyzývám všechny aktéry té trapné komedie, aby zapátrali ve svém svědomí, přiznali svou vinu a vydolovali z něj poslední zbytky toho, co je nazýváno účinnou lítostí. Aby začali plnit své pracovní povinnosti, aby okamžitě přijali zákon o přímé volbě prezidenta na principu voleb senátních tak, aby prezident mohl být zvolen všemi. Pak vyzývám vládu, aby podala demisi a byla vytvořena úřednická vláda složená ze skutečných odborníků, kteří budou mít odvahu této zemi skutečně sloužit. A konečně, nechť jsou vyhlášeny předčasné volby, ve kterých již do žádné z komor parlamentu nebude kandidovat nikdo, kdo se zúčastnil oné víkendové potupy naší vlasti.

 

Vyzývám vás, dámy a pánové zákonodárci, k oběti mnohem menší - obětujte svou touhu po politické kariéře, jíž nejste hodni. Obětujte své nezasloužené pašaliky, výhodičky a nadstandardní platy a začněte se živit skutečnou a odpovědnou prací ve prospěch této země. Můžete se rehabilitovat a někdy v budoucnu se možná budete moci vrátit, pokud se obhájíte.

 

Zda přijmete tuto výzvu od člověka, který dík své minulosti a vědomostem má právo ji vyslovit, je věc vašeho svědomí, pokud ovšem nějaké máte.



O autorovi| Jakub Čermín, bývalý předseda Čes. svazu bojovníků za svobodu

 

zdroj: MF Dnes 12. 2. 2008